Stává se vám, že se děti na výletě zaseknou a nechtějí jít dál a padají věty typu já už nemůžu, bolí mě nohy, kdy už tam budem nebo to je nuda? Nebo si jen přejete zpříjemnit cestu a dodat výpravě trošku hravosti a radosti? V sérii Tipy pro rodiče má pro vás naše lektorka Lenka tip na hru, kterou vymyslela její dcera a hrají ji pokaždé, když vyrážejí na výlet.
Hra na oživlou sochu
Jde o hru, která rozhýbe nejen tělo, ale i fantazii. A co je nejlepší – zapojit se může úplně každý, kdo má chuť. Princip je snadný:
- Jeden z hráčů se lehce vzdálí od skupiny a najde si „výstavní“ místo – třeba pařez, kámen, okraj cesty nebo třeba větší kořen.
- Tam se postaví jako socha – nehybná, tichá, s nataženou rukou.
- Když ostatní dorazí, jejich úkolem je do dlaně „sochy“ vložit nějaký přírodní dar – list, kamínek, klacík…
- V ten moment se socha „oživí“ – může se uklonit, zamávat, zatančit, říct něco vtipného nebo udělat legrační obličej.
- Až se opět „znehybní“, může se připojit ke skupině a hraje se dál.
A to je celé – jednoduché, ale účinné. Tahle hra pomáhá dětem užít si radost z pohybu, svobodného projevu své individuality a tvořivosti. Samy si hledají, jak se vyjádřit, kde se zastavit, jak se projevit. A co víc – objevují krásu okolí, rozvíjejí všímavost a propojení s přírodou.
Proč tuhle hru zkusit
- Podporuje vnitřní motivaci: děti hrají, protože chtějí, ne proto, že „musí“ dojít do cíle.
- Rozvíjí všímavost: soustředí se na to, kde jsou, co je okolo, co dělají ony i ostatní výletníci.
- Prohlubuje vztahy: je to čas, kdy jste spolu – hravě, beze spěchu, bez hodnocení.
- Rozvíjí kreativitu a jedinečný projev: každá „socha“ je jiná, každý pohyb originál.
Hra má pro děti nenahraditelný význam – je základem zdravého vývoje, způsobem, jak objevují svět i sebe. Ve hře jsme svobodnější, propojenější – se sebou, s ostatními, s místem, kde právě jsme. Čas, kdy si hrajeme, rozhodně není ztracený. Je to důležité jak ve volném čase, tak i ve škole, kde se na důležitost hry občas zapomíná. Jak říká Gabor Maté:
„Hra patří k základním potřebám všech savců a je nevyhnutelným předpokladem pro rozvoj mozku. Je daleko důležitější než akademické učení. Ve škole by tedy mělo být mnohonásobně víc hry, mnohonásobně víc svobody být sám sebou, mnohonásobně víc svobody pohybu. V moderní škole se ale snažíme ‚dát vůz před koně‘. Snažíme se děti nacpat znalostmi, vědomostmi a kontrolou chování místo toho, abychom podporovali zdravý vývoj mozku. Ve školách to myslí dobře, ale nedochází jim, co děti opravdu potřebují.“
Ale o roli hry ve škole zase někdy jindy…
Tak co, vyrazíte příště ven s oživlou sochou v záloze? Dejte nám vědět, jak se hra líbila a jestli se zařadí do vašich pravidelných aktivit. V sérii Tipy pro rodiče už pro vás chystáme další blogy, které využijete jak doma, tak i venku. Těšíme se na vaše zkušenosti – ať už na sítích, v e-mailu nebo osobně.
Lenka Haková – lektorka
Vystudovala učitelství pro 1. stupeň na Ostravské univerzitě a od té doby se věnuje učení dětí i dospělých. Působila na několika základních školách a jako lektorka Hodnotového vzdělávání seznamuje s metodou HV další pedagogy.
„V mém profesním životě mě formovala řada báječných zkušeností. Studium dramatické výchovy, zkušenosti s improvizačním divadlem či Kurz čtením a psaním ke kritickému myšlení. Patří mezi ně i setkání s hodnotovým vzděláváním, na němž nejvíce oceňuji to, že je přístupné všem bez rozdílu. Díky metodě HV dochází k opravdovým setkáním člověka s člověkem, ať už je to dítě, učitel, rodič nebo jiná kombinace. A to je velmi obohacující pro všechny.“
