Videohry většinou nejsou tím prvním, co nás napadne, když řešíme hodnoty a vzdělávání dětí. Přitom se tím můžeme připravovat o skvělou příležitost, jak s dětmi téma hodnot a vztahů otevřít. Jak lze tedy spojit hodnoty a videohry, ať už z pozice rodiče, nebo učitele?
Když se řekne videohra, co si představíte? Animovaného hrdinu s mečem v ruce? Puzzle hru na mobilu? Tetris skládačku? Dynamickou střílečku? Budování vesnic v pustině a péči o její přežití? Hru na hrdiny? Logické rébusy? Stovky dalších? Ať už jde o hru počítačovou, mobilní, konzolovou, karetní, deskovou nebo jakoukoliv další, pořád je to hra a tím pádem skvělá příležitost k objevování. Hry mohou být prostředkem, díky němuž se učíme a zkoušíme si v jasně ohraničeném prostoru věci všední i nevšední. Videohry nevyjímaje.
Možná vás teď napadá: a kde jsou ty hodnoty? Stejně jako v životě mimo jedničky a nuly: záleží na nás. Prvním zdrojem hodnot jsou tvůrci hry. Jaký příběh chtějí vyprávět? Jak funguje svět, do něhož hráče vezmou? Koho udělají hlavní postavou? Nakolik hráči dovolí rozhodovat o tom, co se stane a kudy cesta povede? Za jaké chování ho hra odmění, a jaké naopak přinese negativní reakce? Příkladem tvůrce, který se rozhodl aktivně řešit hodnotové otázky, je např. úspěšný tvůrce videoher Richard Garriott:
“Konečně jsem dostal možnost přečíst si dopisy a zjistit, co se lidem líbí a co ne ve hře Ultima III. Byl jsem šokován! Lidé podřídili svoji morálku touze vyhrát. Vraždili vesničany. Kradli v obchodech. Prostě hrůza. Měli být hrdinou a namísto toho se chovali ještě hůř než hlavní padouch. V Ultima IV pak na jejich chování dohlížel morální systém Osmi ctností: upřímnost, obětavost, čest, pokora a další. Mohl jsi dávat peníze žebrákům, nebo je nakopnout. Chleba šlo ukrást, nebo koupit. Když ses choval slušně, měl jsi z toho výhody. Mí kolegové s takovým nápadem výrazně nesouhlasili. (smích) Musel jsem si svůj názor tvrdě obhájit. Ultima IV se pak stala nejprodávanější z celé série.”
— Richard Garriott, producent a designér her
(Zdroj: O hrách a lidech, 2022)
Dalším zdrojem hodnot je hráč samotný. Zejména v příběhových hrách, v nichž mají rozhodnutí hráče vliv na vývoj příběhu, může být každé setkání klíčovým momentem: pomůžu pocestnému, kterého přepadli banditi, i když tím riskuju “život”, nebo uteču? Pomůžu chudým vesničanům zadarmo, když nemají z čeho mi zaplatit? Dodržím slovo, nebo své spojence podvedu a získám odměnu jen pro sebe? Takových rozhodnutí jsou dobře napsané RPG hry (= hry založené na hraní rolí) plné a hráč bývá konfrontován s následky svých rozhodnutí. Z pozice učitele i rodiče může být velmi cenné zeptat se dítěte na příběh, který ve hře prožívá, na důležitá rozhodnutí a jak je zpětně hodnotí. Jak se cítil/a, když se objevily následky jeho/jejího rozhodnutí?
Hry založené na hraní rolí mohou být skvělým nástrojem pro řadu profesí ve vzdělávání. Používají se v psychoterapii, poradenství i v pedagogice. Lze díky nim zábavnou formou obsáhnout nácvik komunikace, řešení praktických problémů, konfliktních situací nebo navazování spolupráce mezi jednotlivými dětmi. Díky tomu jsou tyto hry báječným pomocníkem při práci s klimatem třídy či školy a nastavováním vztahů. Jeden z příkladů takového využití zmiňuje Jakub Staněk, psycholog z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, v podcastu Vědárna. Metoda THOM cílí na práci s třídním klimatem, zlepšování vztahů mezi žáky, rozvoj sociálních kompetencí a individuálních dovedností žáků prostřednictvím hraní D&D her (hry na hrdiny).
Ve zmíněném rozhovoru najdete i témata jako spojování hraní s agresivitou, mýty o hraní nebo nastavování hranic skrze zákazy. Pokud vás toto téma zajímá, můžete si epizodu pustit na YouTube.
K tématu hodnoty a videohry pro vás chystáme sérii blogů, v níž se na ně podíváme z různých pohledů, včetně toho, jak nastavovat hranice. Používáte hry ve výuce nebo v diagnostice? Je pro vás hraní zajímavé téma? Napište nám o tom.
