3Hodnotové vzdělávání si možná spojujete spíše s výukou společenských věd než s přírodovědnými předměty. Václav Fiala vyučuje na základní škole biologii a chemii. Principy hodnotového vzdělávání a badatelského přístupu k výuce se staly neodmyslitelnou součástí jeho práce.
Co je pro Vás osobně esencí učitelského povolání? Co je zásadní úlohou pedagoga?
To je těžká otázka. Zásadních úloh učitele je více. Pokud bych měl vybrat, tou mou esencí je přispět k vychování dospělého člověka, který si bude umět poradit se životem se vším, co přinese, a přitom to bude dělat s grácií a ku prospěchu nejen svému.
Změna přístupu k výuce zpravidla začíná u pedagogů. V čem se liší vzdělání učitele 21. století od toho, co se učili jeho předchůdci?
Řekl bych, že v posledních letech se o vzdělávání učitelů více mluví, což přineslo mnoho pozitivních změn. Například v tom, že pro budoucí učitele už není důležitý pouze obsah (tj. nestávají se z nich další akademici perfektně ovládající svůj obor), ale také moderní didaktické metody, způsoby poskytování zpětné vazby apod. Mám ale pocit, že stále chybí určitá hodnotová složka. Jsem přesvědčený, že učitel by měl být morálně na výši, být například trpělivý a umět se ovládat. A to se musí také trénovat.
Vybavíte si, kdy jste poprvé slyšel o hodnotovém vzdělávání? Jak na Vás tento koncept zapůsobil?
Rozvoji osobnosti jako takové se věnuji mnoho let, a to nejen ve vzdělávání, ale i v osobním životě. Samotný pojem hodnotové vzdělávání si ale nejvíce spojuji s dokumentem o sestře Cyril Mooney, který jsme viděli na týmovém pedagogickém výjezdu před dvěma lety.
Čím na vás dokument o Cyril Mooney nejvíce zapůsobil?
Určitě tím, že je připravena poskytnout potřebnou péči každému dítěti bez rozdílu. U nás se často setkáváme s určitou mírou selekce. Možná si to jako učitelé ani neuvědomujeme, ale větami typu: „Jestli se nebudeš snažit, tak tě na žádnou střední školu nevezmou a skončíš na učňáku“ vlastně degradujeme ty, kteří chtějí studovat poctivé řemeslo.
S dětmi jsme se naučili o věcech a názorech diskutovat, přemýšlet o různých příbězích, zasazovat názory a postoje druhých do kontextu vlastního života.
Na první pohled se může zdát, že hodnotové vzdělávání je ideální spíše pro společenskovědné předměty. Vy vyučujete chemii a biologii. Jak se tedy přístupy HV promítají do výuky právě přírodovědných předmětů?
Právě že velmi. I vědci musí pracovat s určitým hodnotovým kodexem. Jeden příklad za všechny: když zmiňuji ve své studii výsledky práce někoho dalšího, řádně to ocituji. Navíc způsob mé výuky mi umožňuje rozvíjet hodnoty a postoje právě skrze badatelské aktivity. Žáci se musí domluvit na nějakém postupu práce, vyjadřovat své názory slušně, přijmout zadanou roli, umět ustoupit většině, nekazit společné úsilí apod.
Jaké jsou pro Vás osobně klíčové rozdíly mezi tzv. klasickým modelem vzdělávání a hodnotovým vzděláváním?
Klasické vzdělávání je zaměřeno převážně na výsledek, a to ještě často pouze ten, který lze snadno měřit – na znalost. Hodnotové vzdělávání se orientuje i na to, co se měřit nedá, ale přesto je to nesmírně důležité, ba důležitější – na rozvoj osobnosti, na prohloubení vztahu k sobě samému, k druhým, uvědomování si své hodnoty, svých předností, svých nedostatků, ochotě na sobě stále pracovat.
Jak děti vnímají pojem hodnota? Nakolik se to různí v rámci jedné třídy a jak s tím z pozice pedagoga pracujete?
Velmi záleží také na věku. Mladší děti přejímají hodnoty od svých vzorů, což bývají rodiče i učitelé. V určitém věku si děti tvoří vlastní hodnotový žebříček a v jedné třídě se tak pojem hodnota může velmi lišit. Většinou jím žáci vnímají určité zásady, pravidla slušného chování. Dost se ale liší v tom, co vše do těch zásad nebo pravidel patří. Pro někoho je hodnotou například pouze to, že nikomu neškodí, pro jiné je to i čisté svědomí. To je poměrně široké rozmezí vnímání. V mé práci mi hodně pomáhají pravidelné třídnické hodiny. S dětmi jsme se naučili o věcech a názorech diskutovat, přemýšlet o různých příbězích, zasazovat názory a postoje druhých do kontextu vlastního života. Často se ukáže, že děti hodně pracují s určitou emocí, jen to neumí pojmenovat a nevidí za tím nějakou konkrétní hodnotu.
Kdybyste měl jednou větou přiblížit badatelský přístup k výuce někomu, kdo se s tímto pojmem ještě nikdy nesetkal, co byste řekl?
Způsob výuky, při kterém se žáci aktivně zapojují, pracují podobným způsobem jako vědci (tvoří hypotézy, postupy, experimentují, vyvozují závěry) a přitom se rozvíjí jejich osobnost.
Co všechno badatelský přístup do výuky přináší – ať už pro pedagoga, nebo pro žáka?
Badatelství vnímám jako nástroj, který kombinuje právě klasické vzdělávání ve škole s hodnotovým vzděláváním. Žáci se při něm něco naučí, a to nejen po stránce znalostí, ale i dovedností, a rozvíjí je to také jako osobnosti. Například, aby dospěli k výsledku, musí si naplánovat experiment. Pro plánování experimentu využijí již nabytých znalostí, aby získali novou informaci či znalost. Při tom ale pracují s druhými v týmu, musí se umět domluvit, rozdělit si role, vzájemně si pomáhat, respektovat se a mnoho dalšího. Navíc to žáky i učitele baví.
Je díky badatelskému přístupu snazší probudit zájem i v dětech, které měly tendence být spíše netečné a tzv. si to ve škole jen „odsedět“?
Ve většině případů ano. I když mají čtrnáctileté děti pocit, že jsou dospělé, přesto si rády hrají a objevují. Jsou se začátku třeba více opatrní a moc se neprojevují, ale najednou je za pár týdnů vidíte, jak jsou nadšení z různých aktivit, a to je skvělé!
Velmi mě dobíjí každý žák, který je nadšený z toho, když něco objeví. A nečeká za to jedničku, ale těší se, až doma poví rodičům, co zajímavého se dozvěděl. A když třeba druhý den přijde s tím, že si o tom ještě něco vyhledal a podělí se o to se mnou.
Jak časté jsou u žáků problémy s motivací a pracovní morálkou?
Motivovat žáky, kteří jsou vedeni konzumním způsobem života, je někdy těžké. Chvíli trvá, než si uvědomí, že osvojit si nějakou dovednost, přijmout určité hodnoty za své, je pro jejich život užitečné. Přeci jen, pořád žijeme ve společnosti, kde jsou vidět víc známky než dobrý vnitřní pocit z kvalitně odvedené práce.
Proměnily se nějak atmosféra a vztahy mezi dětmi ve třídě?
Rozhodně. Žáci se naučili spolu lépe vycházet. Lépe mezi sebou komunikují. Naslouchají si. Pokud druhé hodnotí, nevyjadřují se k jejich osobě, ale k názorům, které sdělují. To bylo na začátku těžké. Přijde mi, že více respektují druhé. Díky tomu panuje ve třídě uvolněná atmosféra. Zakládám si na tom, aby se v mých hodinách nikdo nebál vyjádřit svůj názor. Ať už se to týká nějakých citlivých společenských témat, kterých se dotýkáme v rámci přírodních věd (např. potraty), tak těch běžných (např. při formulaci hypotézy).
Vystudoval jste mimo jiné obor Biologie ochrany přírody. Jak může hodnotové vzdělávání ovlivnit přístup budoucích generací k životnímu prostředí a jeho ochraně?
Hodnotové vzdělání buduje v dětech postoje. Není to jen o tom, co by se mělo a nemělo. Není to o tom, naučit se na test z třídění odpadů. Je to o vytvoření vlastního postoje, osobní odpovědnosti. A to je pro ochranu přírody to podstatné. Nelze si říkat „Za to můžou ropné společnosti, co já s tím zmůžu“. Naopak, můžeme si klást otázky typu „Jak tímto pomáhám přírodě? Potřebuji to? Musím tam dojet autem, nebo mohu jít pěšky?“
Co Vás na Vaší práci nejvíce vyčerpává, a co naopak nabíjí? Změnilo se to nějak s se začleněním principů hodnotového vzdělávání a badatelského přístupu k výuce?
Nejvíce mě vyčerpává, když se dětem snažím vysvětlit, že něco vědět nebo umět je přece krásné. Že to děláme pro sebe, ne pro známku. Holt jsme v tomhle oproti jiným zemím stále dost pozadu. To je asi i nastavením společnosti – hlavně, že mám jedničku, maturitu, titul… Co skutečně umím a jakým jsem člověkem není až tak důležité. Velmi mě ale dobíjí každý žák, který to tak nemá. Který je nadšený z toho, když něco objeví. A nečeká za to jedničku, ale těší se, až doma poví rodičům, co zajímavého se dozvěděl. A když třeba druhý den přijde s tím, že si o tom ještě něco vyhledal a podělí se o to se mnou. A také mě dobíjí kolegové, kteří jsou stejní nadšenci jako já.
S jakými ohlasy hodnotového vzdělávání jste se setkal – ať už od samotných dětí, jejich rodičů či od kolegů a kolegyň pedagogů?
Žáci se mě zase tolik neptají „K čemu mi ta chemie bude?“, protože vědí, že v rámci naší badatelské výuky získají mnoho dovedností potřebných pro život. Občas se objeví rodiče, kteří by chtěli, abych do jejich dětí nalil co nejvíce znalostí a neztrácel čas něčím dalším. Naštěstí je to opravdu v minimálních případech. Naopak mnoho rodičů si velmi váží toho, že jako učitel jim svým přístupem pomáhám v jejich cíli – vychovat slušného člověka. Často i konkrétní posun zmíní na třídních schůzkách, a za to jsem moc rád.
Jak rychle jsou děti schopné adaptovat se na nový přístup k výuce, pokud zatím měly zkušenost pouze s tzv. klasickým modelem?
Záleží, v jakém jsou věku. Mladší žáci jsou v tom pružnější. Naproti tomu žáci osmého ročníku, kteří nic jiného než klasický model pořádně nezažili, jsou již dostatečně „institucionalizováni“ a je pro ně těžké adaptovat se a být najednou aktivní, spolupracovat, nebát se vyjádřit svůj názor, předpoklad…
Z vlastních školních let si pamatuji, že pro spoustu studentů byla škola něco, co se musí zvládnout s co nejlepšími známkami, aby si „zaručili“ dobrou budoucnost. Tu často spojovali s dobrým zaměstnáním, které jim poskytne dostatek peněz. Rozebírali jste někdy se svými dětmi jejich představy o budoucnosti a o tom, jak vnímají pojmy jako úspěch nebo štěstí?
Určitě a rozjíždíme teď na naší škole ve spolupráci s několika pedagogy kariérové poradenství. Jednak pro to, aby děti věděly, jaká je nabídka trhu, ale také proto, aby poznaly své silné i slabé stránky. Zjistily, co je baví a co by chtěly dělat. Aby chápaly, že úspěšní jsou tehdy, jsou-li šťastní. Chceme podpořit každého v tom, co ho baví a co mu jde.
V čem vidíte největší přínos HV pro pedagogy i studenty?
Jak pedagogy, tak studenty takový přístup stále rozvíjí. Nikdy nebudeme hotovou osobností. Stále se budeme měnit, s rostoucím věkem, zkušenostmi, životními událostmi. Pracovat na sobě a pomáhat v tom i druhým, je nepochybně kvalitně investovaný čas.
Na čem nebo na kom v současné době závisí, zda se škola otevře principům HV? Jaké jsou Vaše zkušenosti?
Do velké míry je to na samotném učiteli. Morálním vzorem může být bez ohledu na podporu vedení. Aby se ale celá škola otevřela principům HV a všichni pedagogové je přejali za své, to je hodně závislé na řediteli. A také na vhodné komunikaci ředitele s pedagogickým sborem. Mám zkušenost, že když pedagog dělá něco, s čím není ztotožněn, ale co po něm chce vedení, je to daleko horší, než kdyby to nedělal. Naštěstí pracuji v pedagogickém sboru, který táhne za jeden provaz.
Jak byste zhodnotil své dosavadní zkušenosti s hodnotovým vzděláváním?
Vyžaduje to veliké úsilí a preciznost. Je to jako práce se surovým diamantem, který chceme vybrousit. Ale stojí to za to.
Václav Fiala
Učitel chemie a biologie na Základní škole Brigádníků v Praze 10. Vítěz Global Teacher Prize Czech Republic 2020. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity, kde se kromě učitelství věnoval také Biologii ochrany přírody. Externě působí v Národním ústavu vzdělávání v sekci pro přírodovědnou gramotnost. V roce 2019 začal doktorské studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v oboru Didaktika chemie, jehož součástí je začlenění badatelsky orientované výuky do školních vzdělávacích plánů. Vede vlastní nakladatelství, které tvoří a vydává badatelské materiály pro žáky.
