Jako učitelé si často klademe otázku, jestli je v hodné s dětmi otevírat témata, která mohou být citlivá, emočně silná nebo kontroverzní. Jedním z nich je i rodina. 15. květen byl vyhlášen za Mezinárodní den rodiny, proto pro vás máme blog s řadou tipů z praxe ohledně toho, jak mluvit s dětmi o rodině.
Téma rodiny může být spojeno s otázkami různých podob rodiny, náboženství, genderu, ale i s traumaty z rozvodů, konfliktů nebo domácího násilí. Objevuje se ale v Rámcových vzdělávacích programech na mnoha místech, je tedy součástí povinného kurikula. V praxi je nejčastěji obsahem Prvouky, Vlastivědy, Přírodovědy nebo Výchovy k občanství. Přesto je otázkou, jak s tématem pracovat, do jaké míry ho držet v neosobním faktografickém pojetí nebo vycházet z osobních zkušeností dětí. Druhý přístup často vyžaduje spolupráci s rodiči, na které je třeba dlouhodobě pracovat.
Příběh z praxe:
Paní učitelka ze základní školy v Praze se na kurzu Hodnotového vzdělávání svěřila s následující zkušeností. V rámci předmětu Prvouka vyzvala děti, aby se zeptaly se rodičů na jejich rodinu a předky a vytvořili za domácí úkol vlastní genealogický strom. Jeden z žáků úkol nedonesl s tím, že rodiče vzkazují, že paní učitelce do toho nic není.
Co příběh ukazuje?
- Že pokud potřebujeme zapojení rodiče do učení, je třeba mít jejich důvěru.
- Že pro žáky, kteří mají složitou rodinnou situaci, může být takový úkol těžko splnitelný.
- Že škola může být pro některé rodiny zdrojem obav, strachů a dalších emocí.
- Že hranice mezi školou a rodinou není jednoznačná nebo srozumitelná.
- Že někteří rodiče nejsou v souladu s výchovnou a sociální rolí školy. Že domácí úkoly mohou být vnímány jako povinnost, která v případě osobních témat není na místě.
Naše doporučení:
O rodině s dětmi mluvme, téma do školy patří, a to nejen na úrovni vědomostí. Naším cílem by však nemělo být posuzovat rodinný život, ale umožnit dětem klást si otázky, reflektovat své pocity, vyslechnout zkušenosti ostatních, a tím si vytvářet kritický odstup od osobní reality.
Snažme se více komunikovat s rodiči a získat jejich důvěru. Jako učitelé musíme respektovat, že jsou hlavními aktéry výchovy. Škola by jejich přístup neměla znevažovat nebo korigovat, ale navazovat na něj tím, že dítěti rozšiřuje obzory a možnosti řešení nejrůznějších životních situací, které může nebo nemusí v budoucnu využít.
Pokud chceme, aby děti sdílely osobní informace o rodině nebo vlastní zkušenosti, potřebujeme vytvořit ve třídě bezpečné prostředí.
- Sdílení by mělo být vždy na dobrovolné bázi.
- Nehodnotíme zkušenosti dětí, nesoudíme rodiče ani jejich výchovný styl.
- Děti vedeme k tomu, aby ani oni nehodnotily zkušenosti a pocity svých spolužáky. Učíme je naslouchat bez komentářů, přitakání nebo emocionálních reakcí.
- Jsme k dětem otevření a připravení také sdílet své zkušenosti, pokud to situace vyžaduje.
Jak mluvit s dětmi o rodině – tipy:
K zamyšlení nad rodinou slouží nejlépe otevřené otázky popisující běžnou realitu rodiny. Např. otázka Jaké má u vás doma kdo povinnosti? vede je k zamyšlení nad rolemi v rodině, odpovědností, pomocí nebo empatií. Samo vyslechnutí různých modelů dělení práce může dítě silně obohatit.
Pokud dítě při sdílení prožívá emoce, nedramatizujme situaci. Stačí, že společně emoci pojmenujeme a zůstaneme s dítětem, než odezní. Následně mu můžeme nabídnout další podporu.
Používejme pojem rodina citlivě, ne každé dítě má doma tatínka nebo maminku. Mluvme o rodině tak, aby se dítě necítilo méněcenné, pokud nevyrůstá v tradičním modelu.
Chcete téma rodiny otevřít ve své třídě? Pomůžeme vám
Chcete si připravit téma rodiny, ale pomohlo by vám, kdybyste to mohli s někým probrat? Pro takové případy jsme začali dělat Praktické přípravy/reflexe lekce hodnotovky, kde můžete rozebrat konkrétní situaci a varianty možných řešení se zkušeným lektorem či lektorkou hodnotovky. Objednat se můžete zde. A pokud vás formát článků tipy pro učitele baví a zajímá, nezapomeňte nám to dát vědět.
Madla Kučerová – lektorka a metodička
Absolvovala obor Lettres modernes na pařížské univerzitě Sorbonne. V Česku pokračovala studiem učitelství pro střední školy a francouzské filologie na UK. Učila francouzštinu na gymnáziu i v rámci jazykových škol. Kromě práce lektorky HV působí jako odborná asistentka a didaktička v Ústavu románských studií FF UK.
„Hodně mě formovala zkušenost s dvojjazyčnou francouzsko-českou výukou (nejdříve jako žákyni, později i jako učitelku), při níž se používají metody založené na kritickém myšlení a argumentaci. Ovlivnili mě také kolegové učitelé, kteří uměli spojit náročnost a erudici s moudrostí a lidskostí. Na hodnotovém vzdělávání se mi líbí průzračná hloubka, která se před člověkem otevře, když si položí zdánlivě jednoduchou otázku: ‘K čemu je vzdělávání?‘.“
